Až nás Musk požádá o výrobu ozdoby ve tvaru rakety, uděláme to, směje se šéf Rautisu. V Podkrkonoší udržuje naživu stoleté řemeslo

  • Dílna Rautis v Podkrkonoší se jako poslední na světě drží tradiční metody výroby vánočních ozdob. Ty se zde dělají od roku 1902 stále prakticky stejně

  • Dnes firma spolupracuje s renomovanými designéry, pořádá exkurze a workshopy

  • Zdejší perličkové ozdoby často patří do rodinného dědictví a předávají se z generace na generaci

  • Letos Rautis velmi poškodilo náhlé zavření vánočních trhů, jeho majitel Marek Kulhavý proto hodlá hlasitě protestovat

Ve většině českých obýváků už stojí stromeček. Na jeho větvích, ať už jsou živé, nebo plastové, se mihotají světýlka a odráží se od třpytivých ozdob. Hvězda na špici jehličnatého smrčku či jedličky shlíží dolů na rodinu v plném proudu vánočních příprav. Maminka kontroluje vánočku v troubě, tatínek se s bledou tváří naposledy loučí s kaprem a děti balí do barevného papíru poslední dárky. Večer se setkají pod stromečkem, aby si balíčky předali, stejně jako jejich pradědové a generace před nimi.

Možná u toho budou mít nad hlavami i stejné tradiční ozdoby. Andílky s pestrobarevnými křídly, letadélka a vodní mlýny z perliček, jaké se v podkrkonošské Poniklé občas k velké radosti místních dětí vysypaly na cestu. Právě a jenom tam, pod nejvyššími českými horami, se podařilo udržet staré sklářské řemeslo aktuální nejdéle na světě.

Vánoční ozdoby se v Poniklé vyrábí nepřetržitě od roku 1902, kdy první perličkárnu založil podnikatel Stanislav Horna. V obci vystavěl manufakturu, kterou posléze předal svému synovi Ottovi, jemuž ji v roce 1948 znárodnili komunisté. Ti pak provozovnu přeměnili na závod skleněné bižuterie a celé roky nikdo moc nevěděl, co si s dílnou počít. Po sametové revoluci se do vedení závodu dostal ředitel Kulhavý, který posléze v devadesátých letech firmu privatizoval.

V průběhu prvních svobodných let republiky se přejmenovala na Rautis a s touto značkou dosud funguje pod taktovkou syna původního ředitele Marka Kulhavého. Všechno se stále dělá tak jako před sto lety, tedy ručně. Než je ozdoba připravena na stromeček, projde asi deseti rukama.

Ten dělá to a ten zas tohle

Nejprve skleněnou trubičku nataví foukač nad plamenem, vloží do formy a vyfoukne perle. Ty pak předá do stříbřírny, kde se jejich vnitřní strana potáhne lesklým povrchem a následně se barevně rozzáří i jejich zevnějšek. Poté některé komplikovanější kousky bere do rukou malířka a tvoří na nich obličejíky nebo další detaily. Pak se perla musí nařezat a v dílně se připraví práce pro domácí montážnice. Ty většinou pracují po večerech formou brigády a podle vzoru sestavují ze skleněných korálků ozdoby. V případě větších a složitějších hvězd či postaviček trvá kompletace jedné dekorace asi tři čtvrtě hodiny.

Když se z bronzové sochy stane NFT. Spící mazlík českého umělce Michala Trpáka dostal digitální podobu a míří na aukci

Rautis celkově zaměstnává 22 lidí, ale na dohody pro firmu pracuje dalších třicet, což jsou většinou právě montážnice a průvodkyně exkurzí. Workshopy a exkurze, za nimiž se do Podkrkonoší vydávají celé zájezdy turistů z domova i ze zahraničí, totiž tvoří významnou část výdělku Rautisu. Pomáhají Marku Kulhavému rozdmýchávat zájem o ozdoby i mezi mladší generací. Další workshopy se pořádají ale i mimo samotnou výrobu, poslední se konal například v Nizozemsku.

Zajímavost :  Stát hned tak peníze od ČNB neuvidí. Napřed musíme uhradit ztráty, říká guvernér Rusnok

Nyní perlařské řemeslo slaví první výročí zapsání na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, což Rautisu umožnilo prohloubit spolupráci s paměťovými muzei a českými centry. Rautis pro ně chystá výstavy, kde se produkty mohou dostat do povědomí veřejnosti. „Ale nejvíce se s naším řemeslem podle mě lidé setkají na exkurzích, kudy jich ročně projde 13 tisíc,“ říká Kulhavý. Dodává, že Rautis rozhodně není skanzen a má všechny věkové skupiny zaměstnanců i zákazníků, z nichž většinu však tvoří ženy.

Rodinné stříbro

„Neustále jdeme nějakým způsobem dopředu a chováme se jako firma, která má zájem o moderní věci ve výrobě i v designu. Myslím si, že to je základ, aby řemeslo přežilo. Nesmí se zakonzervovat, ale musí se pořád vyvíjet,“ vysvětluje ředitel. Pro návrhy z Rautisu je proto klíčová kombinace tradičního vzhledu s dotekem moderny.

Starší lidé si totiž perličkové ozdoby pamatují z dětství. Nejedná se o levné cetky, takže se často stávají rodinným dědictvím, jež se předává po generace a neustále se doplňuje. Zákazníkům u stánků na vánočních trzích nezřídka svítí oči, protože při pohledu na barevné kuličky si vybaví, jak si s třpytivými autíčky a panenkami hráli při zdobení stromku u babičky. Řemeslu proto pomáhá i to, že lidé chtějí na stromeček umístit symbolickou připomínku dětství vedle uniformních koulí, jaké se v obchodních řetězcích prodávají dnes.

Jednotlivé vzory, co jsou v Rautisu k dostání, vznikaly v průběhu dlouhé historie firmy. Například letadélka, kolovrátky, mlýny a podobné věci jsou typické ozdoby ze třicátých let. Lidé vytvářeli to, co viděli kolem sebe. Když se ve dvacátých letech rozvíjelo letectví, tak se hodně dělala letadélka, protože tehdy to bylo něco úplně nového. Dnes bychom to mohli přirovnat k tomu, že bychom začali na stromky věšet vesmírné rakety. Ty už nám nepřipadají zcela nepřirozené, ale ještě stále nás fascinují a vkládáme do nich své naděje.

Zajímavost :  Technoverse Newsletter: Amazon obsazuje český trh, brzy bude zaměstnávat až deset tisíc lidí

Geometrické osvěžení

Velkou část dalších návrhů pak vytvořila v devadesátých letech vzorkařka, když Rautis plnil zakázky pro velké exportní firmy. Výroba na objednávku však stále funguje, zákazníci mají možnost firmu požádat o vytvoření ozdobičky na míru nebo o provedení úprav stávajícího vzoru. Pokud vedení Rautisu cítí, že je třeba sortiment osvěžit, vytváří si nové návrhy i samo. „Inspirací je nám stejně jako před sto lety svět kolem nás,“ vysvětluje podnikatel. „Takže až nás Musk osloví, jestli bychom mu nevyvzorkovali raketu, rádi to uděláme,“ směje se.

Kulhavý však přiznává, že jeho zaměstnanci už trpí provozní slepotou, a proto minimálně jednu za dva roky firma sáhne po spolupráci se začínajícími i známými českými designéry, aby z typické formy ozdob vykouzlili cosi odlišného, zapadajícího do současného kontextu. Autorský rukopis Terezy Drobné má nová kolekce Miracle a pod řadu Geometric se podepsala Petra Hartmanová. V roce následujícím plánuje Kulhavý navázat spolupráci s dalším významným designérským jménem. Umělkyně, jejíž totožnost zatím neprozradil, se má v lednu rozhodnout, zda pro podkrkonošskou dílnu novu kolekci skutečně navrhne.

Kromě designu prošlo od roku 1995 vývojem i rozložení práce v dílně během roku. Těsně po založení, tedy ve druhé polovině 90. let, fungoval Rautis, stejně jako ostatní podobně zaměřené firmy, zakázkově. Po splnění objednávek všech exportních společností už před Vánoci nebylo do čeho píchnout. „My jsme tohle pootočili takovým způsobem, že máme prodejní sklad, kde máme, dejme tomu, tisíc druhů ozdob a neustále je doplňujeme podle toho, jak je potřeba,“ říká ředitel.

Tichá noc před Vánoci nehrozí

Přes rok se ozdoby stále prodávají na e-shopu, na firemní prodejně a v krámku Nad věcí, což je kavárna v Poniklé. Zahraniční společnosti zase objednávají vánoční dekorace v hojném množství brzy na jaře po veletrhu Christmasworld, který se koná na konci ledna ve Frankfurtu nad Mohanem. Největší zápřah přijde ale samozřejmě na podzim, kdy si koncoví zákazníci i partnerské obchody uvědomí, že přichází Vánoce.

„V tomhle musím hrozně vypíchnout naše zaměstnankyně a zaměstnance. My nemít tak skvělé lidi, co tolik pracují a jsou schopni a ochotni tu být v tomhle období opravdu od rána do večera i o víkendech, tak bychom to nezvládli. Většina zaměstnanců je teď od brzkého rána do pozdního večera na balírně a ve skladu, kde zpracovává a expeduje zakázky,“ zdůrazňuje Kulhavý.

Nechci být jen manažerkou, říká zakladatelka netradičního květinářství Zahrada na niti. Lenka hrubá věší rostliny do vzduchu

Dohromady manufaktura ročně prodá až 100 tisíc ozdob, pokud bychom počítali i jednotlivé perle, sloužící například jako dekorace na adventní věnce. Rautisu to každoročně přináší obrat mezi 12 a 15 miliony korun.

Zajímavost :  Značka BMW loni vystřídala Mercedes v čele trhu s luxusními vozy

Kovářova kobyla nesmí chodit bosa

Poslední dva roky však byly v tomto ohledu spíše smutné, jelikož česká vláda již podruhé prakticky zrušila předvánoční sezónu. Navíc ze dne na den, což hodilo brigádníkům od stánků, zaměstnancům balírny a skladu i šéfovi společnosti vidle do všech plánů na nejexponovanější část roku. Vloni dle dat Marka Kulhavého firma přišla o tři miliony, ale v kompenzacích získala jen 300 tisíc korun. „Letos chci jít jinou cestou a požádat příslušné orgány, protože to proběhlo v rámci nouzového stavu, aby mi nahradily škodu tak, jak je to v zákoně. Půjdu touto cestou velmi hlasitě,“ slibuje podnikatel.

Nicméně poté smířlivěji vypichuje, jak se – ačkoli sice spíše symbolicky – k situaci postavil pražský magistrát. „Vytipovali si některá řemesla, která na trzích měla být, ale nebyla, a magistrát od nich odkoupil část připraveného zboží. Použije ho jako svou prezentaci a dárky,“ říká Kulhavý. Prodat zboží komukoli je totiž jediný způsob kompenzace, který má smysl. Firma se potřebuje zbavit skladových zásob a také se vyhnout placení daně za neprodané produkty, jež se ale administrativně označují jako výnos.

Nicméně o to se zatím naštěstí v hojné míře stará i zmíněný e-shop. Rautis se snažil v minulých dnech odeslat co nejvíce objednávek včas, aby zákazníkům mohly ozdobičky dělat radost na stromečku už teď. Stejně jako majiteli manufaktury. Kovářova kobyla v tomto případě rozhodně bosa nechodí. „Vánoce budeme samozřejmě trávit v rodinném kruhu u vánočního stromečku s našimi ozdobami,“ uzavírá Kulhavý.

Celý článek zde |