Inflace není chronická nemoc, říká Rusnok z ČNB. Těžší bude dostat Česko mezi elitu

Dvouciferná inflace se v Česku rozhodně neusídlí, říká guvernér ČNB Jiří Rusnok. Centrální banka sice bude muset růst cen ještě krotit dalším zvýšením sazeb, jak ale guvernér obratem dodává, dovede si jen těžko představit, že by základní úroková sazba, která je nyní 3,75 procenta, šla až nad pět procent.

„Je nám jasné, že když budou teď sazby citelně výš, tak to samozřejmě krátkodobě nebude představovat stimul pro ekonomický růst. Ale cenová stabilita, která se tím navrátí, je dlouhodobě větší hodnotou,“ říká v rozhovoru pro týdeník Ekonom Rusnok.

Žádná z centrálních bank vyspělých zemí nezvedala loni úrokové sazby tak rychle a tak výrazně jako ČNB. Proč postupujete razantněji než ostatní centrální bankéři?

Vyplývá to z toho, že ostatní vyspělé země nejsou tolik konfrontovány s domácím inflačním tlakem tak jako my. Česko, na rozdíl od jiných zemí, pociťovalo inflační tlaky už před covidem. Byli jsme ostatně jednou z mála centrálních bank, která začala zvyšovat sazby již před pandemií. Z nuly až na 2,25 procenta. To už tehdy nikdo jiný na světě takto razantně nedělal.

Reagovali jsme už tehdy na vitální růst domácí inflace, která se dlouhodobě pohybovala nad naším cílem. Tlačila se někam do horní části tolerančního pásma nad 2,5 až ke třem procentům.

Čím to je, že je domácí tlak na inflaci v Česku tak silný?

Je to tím, že se česká ekonomika dlouhodobě potýká s vyčerpaností zdrojů svého růstu. Nejmarkantněji je to asi vidět na trhu práce, který je dlouhodobě napjatý kvůli nejnižší nezaměstnanosti v Evropě a situaci, kdy počet volných pracovních míst převyšuje počet lidí bez práce. Nedostatek lidí tak tlačí na růst mezd a produktivita dlouhodobě roste pomaleji než mzdy. Když se podíváte do západní Evropy, tak tam v posledních 10 letech rostou mzdy nominálním tempem maximálně dvě procenta ročně.

U nás rostou o pět až osm procent. To je obrovský rozdíl. Zároveň výrazně expanduje trh nemovitostí, který se u nás více než jinde promítá do cenového indexu. Musíme si přiznat, že inflační tlaky způsobila i předchozí měnová politika ČNB, ale to zcela záměrně. Nízké sazby a intervence proti koruně byly reakcí na roky, kdy se Česko potýkalo s velmi nízkou inflací a ekonomika vypadala poměrně neduživě. Když pak přišel covid, nikdo neměl představu, co se bude dít, a spíše panovaly obavy, že prudce klesne poptávka a nastoupí recese. Proto jsme z předběžné opatrnosti snížili sazby na 0,25 procenta. Jenže jak se ukázalo, tato krize je dost netypická.

Jiří Rusnok (61)

Působil jako ministr financí ve vládách premiéra a dnešního prezidenta Miloše Zemana a byl také také ministrem obchodu v kabinetu Vladimíra Špidly. Z něj odešel do soukromé sféry, do penzijních fondů. V roce 2013 jej Miloš Zeman jmenoval úřednickým premiérem, v této funkci působil půl roku. Od července 2016 je guvernérem ČNB.

Zajímavost :  Itálie do dvou měsíců sníží závislost na ruském plynu na polovinu, bude brát z Afriky

V jakém smyslu?

Trh práce se zchladil jen minimálně. V našich podmínkách vládní podpora zaměstnanosti dokonce způsobila, že se ozdravný efekt krize na trhu práce vůbec nedostavil, a situace se naopak ještě více zkomplikovala. Pokud jde o situaci na nemovitostním trhu, tam také došlo k vývoji, který překvapil nejen v Česku, ale v podstatě ve všech zemích světa. Ceny nemovitostí všude ve světě na rozdíl od všech předchozích krizí dál rostly.

Již z dřívějšího období celosvětově uvolněné měnové politiky tu byla naddimenzovaná poptávka po nemovitostech. Ta ještě narostla, protože v covidové krizi nejenže pokračovaly měnové stimuly, ale objevily se i stimuly fiskální. Jinak řečeno, když se zjistilo, že covid neznamená konec světa, znovu se objevily domácí inflační tlaky a k nim se přidal i vnější fenomén nákladových tlaků, které inflaci zvyšují.

Při posledním prosincovém zvýšení sazeb jste naznačil, že by nemuselo být poslední a že je možné, že se sazby budou muset posunout nad čtyřprocentní hranici. Máte v hlavě stanovenou nějakou hranici, přes kterou by se sazby za současné situace neměly dostat?

Cílem měnové politiky je dlouhodobě dosahovat cenové stability. Cestou k tomu je vyrovnávání výkyvů ekonomického a finančního cyklu. Ideální situací je, když jsou sazby na takzvané neutrální úrovni, kdy měnová politika ani nebrzdí, ani nestimuluje ekonomický růst. Pokud uznáváme, že existuje reálná přirozená úroková míra na úrovni plus jedno procento, tak by při dvouprocentním inflačním cíli neutrální výše naší základní sazby byla zhruba tři procenta. Je ale evidentní, že teď jsme v situaci, kdy musíme jít nad tuto sazbu, protože inflace je vychýlená a měnová politika musí nějakou dobu působit restriktivně, aby inflaci dostala zpět k cíli. Není to určitě situace, ve které chceme setrvávat dlouho, protože to vlastně znamená, že do určité míry dočasně selháváme v plnění naší základní role.

Je však evidentní, že budeme muset jít se sazbami ještě o něco výše. O kolik, těžko říct. Zatím doufáme, že to nebude mnoho. Dovedu si těžko představit, že bychom šli někam nad pět procent. To by se muselo dít něco velice nezdravého. Doufáme, že to tak nebude. Nikdy samozřejmě nemůžeme nic vyloučit, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.

Zároveň jste však nedávno říkal, že ani míra inflace není na vrcholu.

Jedna věc je aktuální míra inflace měřená meziročně měsíčními indexy, kterou ale stejně sazbami, jež nyní budeme stanovovat, už neovlivníme. My pracujeme s horizontem rok až rok a půl dopředu, což je zhruba období, v němž se naše měnová politika nejvíce projevuje. Tam by se již měla míra inflace vracet k našemu cíli. Pokud tento předpoklad bude platit i v naší příští, únorové prognóze, není důvod k nějaké další zvláštní eskalaci sazeb.

Zajímavost :  Pokryto, hlásí operátoři z pražského metra. Signál ozářil už všechny stanice i tunely

Jsou dnes jednání v bankovní radě složitější než v minulosti?

Těžko říct. Pro centrální banky je to samozřejmě výzva, protože se potýkají s něčím úplně novým. Neexistuje na to žádná kuchařka, podle níž by centrální bankéři mohli postupovat. V tom je to určitě složité. Bankéři, kteří zažívali nudnější doby, nám to teď možná závidí. Mně to ale vlastně nikterak zvláštní nepřipadá, protože zažívám v ČNB od začátku samé originální výzvy a situace. Přišel jsem, když byl v plném proudu kurzový závazek a mým úkolem bylo ho solidně ukončit.

Když se pak pomalu začala situace normalizovat a začali jsme se blížit k normálnějším sazbám, najednou přišel covid. Což není typická poptávková krize, které známe a už u nich máme nacvičené postupy. Je to primárně krize nabídková, navíc zkomplikovaná dalšími okolnostmi, které už před pandemií probublávaly a covid je ještě akceleroval. Mám na mysli mimo jiné všechny „zelené“ záležitosti, jež dramaticky mění celkové ekonomické prostředí.

Jak výrazně se na nynější vysoké inflaci podle vás podepsala politika předchozí vlády Andreje Babiše?

Jestliže si vláda dlouhodobě půjčuje navíc nad potřeby financování státního dluhu okolo jednoho procenta HDP, tedy 30 až 50 miliard korun ročně, a najednou si začne půjčovat asi osmkrát tolik, tak to logicky přispívá k inflačním tlakům. Když se takhle dramaticky, ze dne na den, stane fiskální politika takto výrazně expanzivní a není to nějaký jednoletý výkyv, ale děje se tak delší dobu, tak to samozřejmě tlačí inflaci vzhůru. Není to přirozeně jen české specifikum.

Nebyli jsme však na takovou politiku zvyklí a to veliké zrychlení tempa, jímž se vláda zadlužovala, k tomu tlaku na růst cen bezpochyby přispělo. Na druhou stranu bych podíl předchozí vlády na rostoucí inflaci nechtěl démonizovat, je tu řada dalších mimo jiné i vnějších tlaků, jako je růst cen energií, nabourání dodavatelských řetězců a tak dále.

Někteří představitelé předchozí vlády nezvykle otevřeně kritizovali zvyšování sazeb ze strany ČNB. Jak nepříjemný byl tenhle politický tlak?

My nemůžeme hledět na to, co říkají představitelé politických stran, ať už jsou vládní, či opoziční. Od toho jsou centrální banky nezávislé, aby nebyly ve vleku toho, co se politikům krátkodobě líbí, či nelíbí. Jsme placeni za to, abychom si s takovými komentáři poradili, jakkoliv mohou být nepříjemné. Ale bylo zajímavé sledovat, jak naši politiku předchozí vláda na jedné straně negativně komentovala, aby pak předchozí ministryně financí vystoupila v parlamentu k návrhu rozpočtu na rok 2022 a v jejím projevu zazněly věty, které jako kdyby opsala z naší prognózy.

Zajímavost :  Dakar 2022: na rallye v saúdskoarabských dunách sází Tatra, ČT i bohatí byznysmeni

Například jak je inflace vážná věc a jak bude zásadním způsobem determinovat vývoj v letošním roce. Ale je třeba říct, že jakkoliv silné byly některé komentáře, naše pracovní spolupráce s předchozí vládou jimi nikdy nebyla nijak fatálně zasažena.

Jaká jsou teď největší rizika v české ekonomice?

Určitě trh práce. Je evidentní, že česká ekonomika trpí tím, že máme vyčerpané zdroje pracovních sil, případně máme špatně rozložené jejich využití. To se bohužel moc zlepšovat nebude, protože se tu spojuje několik negativních faktorů. Je tu demografický problém – každý rok nám z trhu práce odchází asi 30 tisíc lidí. Druhým problémem je zmíněné využití pracovní síly, pořád nám hodně lidí odchází předčasně do důchodu, pořád máme velice nízkou zaměstnanost žen v období kolem jejich mateřství. Zaměstnavatelé jim nenabízejí dostatek krátkodobých pracovních úvazků, máme k tomu snad nejdelší rodičovskou na světě.

Další problém, nad nímž dlouhodobě naříkají snad všichni lidé z byznysu, je český vzdělávací systém, který neprodukuje lidi, jež ekonomika potřebuje a poptává. No a samozřejmě bude teď důležité, jak se podaří navracet se k rozpočtové rovnováze. Bude důležité škrtat ve výdajích státu opatrně, aby to nemělo negativní dopad na hospodářský potenciál.

No a obrovským dlouhodobým problémem je struktura české ekonomiky. Ten dosavadní rozvojový model se vyčerpal, a jak ukazuje historie, bude velmi těžké se z nějaké „střední příjmové ligy“ dostat mezi světovou elitu. Naopak inflaci jako chronickou chorobu nevidím. S ní si poradíme.

Dvouciferná inflace tedy podle vás nehrozí?

Já jsem někde řekl, že se nedá nic vyloučit, ve statistice jednoho měsíce se něco takového stát může. Ale že by se tu tak vysoká inflace měla usídlit, to vylučuji.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním vydání týdeníku Ekonom.

Kompletní vydání týdeníku Ekonom 3 najdete zde:

ekonom 3

Foto: Economia

Názory

Události týdne

Téma čísla

Rozhovor

Další témata

Investice

Technologie

Právo

Moderní řízení

Auto

Kalendář

Celý článek zde