Od benzínu k vodíku. Orlen Unipetrol vyvíjí s košickou univerzitou „zelený“ vodík

Vodík se stává součástí zamýšlené energetické transformace. Slovenský pavilon se na Světové výstavě Expo 2020 v Dubaji chlubí například  supersportovním automobilem na vodíkový pohon nebo vodíkovým autobusem. Technická univerzita v Košicích se teď soustředí především na ekologicky vyráběný vodík, který bývá označován přívlastky zelený, čistý, nízkoemisní či bezemisní.

Zelený vodík se vyrábí rozkladem vody pomocí elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Existuje ale i takzvaný šedý vodík, produkt chemického štěpení zemního plynu, při kterém však vzniká velké množství oxidu uhličitého. Výroba „modrého“ vodíku je shodná se šedým s tím rozdílem, že se vznikající oxid uhličitý jímá a ukládá.

Zajímavost :  Co je to bod kontroly a jak ho využít pro obchodování

Green deal pro Evropu. Co to je a jak má pomoci od zhoršování životního prostředí?

Na vývoji a výrobě nízkoemisního a bezemisního vodíku se má významně podílet skupina Orlen Unipetrol, která začátkem listopadu podepsala s Technickou univerzitou v Košicích memorandum o spolupráci v oblasti výzkumu a vývoje vodíku. „Očekáváme vědeckou spolupráci a výměnu informací zejména v oblasti snižování emisí, velkokapacitního skladování či přepravy a distribuce,“ uvedl rektor univerzity Stanislav Kmeť.

Petrochemický holding Orlen Unipetrol chce do zelených projektů do roku 2030 investovat přes třicet miliard korun. Na přelomu letošního a příštího roku otevře v Praze první čerpací stanici na vodík. Další postaví v Brně a Plzni. „Do roku 2030 plánujeme mít v Česku 28 čerpacích stanic zásobovaných vlastním vodíkem s co nejnižší uhlíkovou stopou,“ sdělil ředitel strategie Orlen Unipetrol Martin Gajdoš. 

V oblasti vodíkových technologií působí kromě košické univerzity také Košický samosprávný kraj. „Pohráváme si s myšlenkou na založení podniku na výrobu vodíkových kol. Sloužila by na turisticky rušných místech jako alternativa k hromadné městské dopravě,“ uvedl v diskuzi Trnka.

Uvažuje také o nákupu vodíkových autobusů do Košického kraje, jenže naráží na vysokou pořizovací cenu. „Vodíkový autobus je přibližně pětkrát dražší než ve standardním provedení, vyšel by na zhruba 25 milionů korun,“ uvádí Trnka. 

Diskuze o vodíku se v Dubaji zúčastnil i ředitel pro inovace společnosti ČEZ Jan Šícha. V souvislosti s vodíkovou hromadnou dopravou upozornil, že je nutné lidem dokázat bezpečnost takové dopravy. „Pokud chceme, aby lidé využívali městskou hromadnou dopravu a nebáli se potenciálně nebezpečného vodíku, je potřeba investovat do nových bezpečných technologií,“ vysvětlil.

Nástup vodíku se podle něho někdy srovnává s počátky obnovitelných zdrojů. „Podle mého se jedná o takřka řádově komplexnější téma. Vodík potřebujeme distribuovat. Nejen na Slovensku máme spoustu krajských a okresních měst a obcí, kam trubka s vodíkem dlouhá léta a možná nikdy nepovede. Takže hledáme decentralizovaná řešení,“ zdůraznil.

Šícha také upozornil, že k získávání energie pro jeden vodíkový autobus je potřeba přibližně jedno fotbalové hřiště fotovoltaiky. „Vidíme, že pravděpodobně nedokážeme být ve výrobě vodíku konkurenceschopní bez větrných elektráren,“ dodal Šícha. Trnka ale vidí řešení v jaderné energetice. 

„I Německo považované za vodíkovou velmoc očekává, že bude až polovinu vodíku dovážet, protože nebude mít dostatek obnovitelných zdrojů na náhradu emisních zdrojů ve výrobě elektřiny a ještě obrovské množství bezemisní elektřiny na to, aby dokázalo vyrábět bezemisní vodík,“ upozornil Šícha.

Šéf skupiny Orlen Unipetrol Tomasz Wiatrak sází na jaderné minielektrárny. „Myslím, že za třicet let by mohlo být jádro využívané, pokud to dovolí legislativa. Domnívám se, že tady půjde mnohem více o malé jaderné elektrárny, které mohou být cestou do budoucna,“ připomněl. 

Celý článek zde | Podnikání za 500 Kč ? – ANO