Rusnokova rozlučka. ČNB opět výrazně zvedá úroky

Bankovní rada České národní banky dnes podeváté za sebou rozhodla o zvýšení úrokových sazeb, tentokrát o 1,25 procentního bodu. Základní dvoutýdenní repo sazbu zvedá na 7 %, lombardní sazbu na 8 % a diskontní sazbu na 6 %. Nové sazby začnou platit zítra.

Vzhledem k vysoké inflaci se další zvýšení úroků očekávalo. Spotřebitelské ceny v květnu meziročně rostly už o 16 %, inflace je tak nejvyšší od roku 1993.

Ještě loni v červnu byla repo sazba 0,25 %, inflace ale už tehdy začínala růst (byla kolem 3 %). Radní úroky postupně zvedají, a nyní je tedy základní úrok 7 %. V blízkosti sedmi procent byl naposledy v roce 1999.

Bankovní rada hlasovala naposledy ve starém složení a s Jiřím Rusnokem jako guvernérem. Od začátku července Rusnok končí a ve funkci ho nahradí dosavadní radní Aleš Michl. Prezident Miloš Zeman od začátku července jmenoval také tři nové radní.

Rada tak bude od příštího zasedání jednat v novém složení. Že by to ale automaticky měnilo poměr sil ve prospěch vidění světa prezidenta Zemana, kterému se rychlý růst úrokových sazeb nelíbí, není jisté. Psali jsme o tom:

„Pro zklidnění budou trhy (koruna) potřebovat vidět, že nová bankovní rada nebude apriori vylučovat další pohyb sazeb směrem vzhůru a bude jasně komunikovat, že stabilizace rozvolněných inflačních očekávání je nyní naprostou prioritou. Věříme, že k tomu nakonec dojde, ale může to trvat i několik nadcházejících měsíců – do srpnového/zářijového zasedání. V mezičase bude klíčové, aby měly trhy jistotu, že bankovní rada neodvolá probíhající intervence na podporu koruny,“ říká Jan Bureš, ekonom Patria Finance.

„S přihlédnutím k aktuální výši sazeb a více holubičím příchozím členům očekáváme, že dnešní zvýšení bylo v letošním roce poslední a na srpnovém zasedání se již rada přikloní ke stabilitě sazeb. Ta by měla trvat minimálně do konce letošního roku,“ myslí si Vratislav Zámiš, analytik Raiffeisenbank. Jako holubice jsou ve finanční hantýrce v tomto případě označováni ti, kdo jsou proti aktivnímu boji centrální banky s inflací, a jsou tedy proti zvyšování sazeb. Druhý „tábor“ se označuje jako jestřábi.

Šest guvernérů ve slajdech. Kdo byl před Rusnokem a kdo je Aleš Michl?

Josef Tošovský

Zdroj: ČNB

Josef Tošovský

(* 1950) První guvernér České národní banky. Řídil ji od jejího vzniku v lednu 1993 do poloviny roku 2000. Ovšem s přestávkou od prosince 1997 do července 1998. Tehdy se po pádu vlády premiéra Václava Klause kvůli financování ODS stal předsedou přechodné vlády. Řízením ČNB byl pověřen Pavel Kysilka.

Před rokem 1989 byl Tošovský, který studoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické, nejprve úředníkem ve Státní bance československé, tedy centrální bance socialistického Československa, později ho zaměstnávala pobočka Živnostenské banky v Londýně, kam se jako straník a prověřený kádr směl odstěhovat. Na konci roku 1989 je z Londýna odvolán, aby se mohl stát předsedou Státní banky československé, kterou pak vede až do rozdělení federace. Z ní pak přechází do nově vzniklé české centrální banky.

Českou národní banku opustil před koncem druhého funkčního období. V roce 2000 rezignoval a stal se ve Švýcarsku předsedou Institutu pro finanční stabilitu, který je součástí Banky pro mezinárodní platby. V roce 2016 se nakrátko vrátil i na stránky českého tisku, když v Americe po bezohledné jízdě zdemoloval Ferrari a zranil tři lidi. V témže roce odchází do penze.

Zajímavost :  100 dní války na Ukrajině: Svět přehodnocuje bezpečnost, energetiku i zemědělství

Pavel KysilkaZdroj: ČNB

Pavel Kysilka

(*1958) Pavel Kysilka sice Českou národní banku vedl, ale guvernérem nikdy nebyl. Jako viceguvernér byl jejím řízením pověřen na dobu, kdy bude guvernér Josef Tošovský vázaný povinnostmi předsedy vlády. Bylo to něco přes půl roku, od prosince 1997 do července 1998. Na bankovkách z té doby jsou tedy pod slovem guvernér před Kysilkovým jménem písmena V a Z – v zastoupení.

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a po jejím skončení zůstával na akademické půdě, na VŠE a v Československé akademii věd. V roce 1992 byl jmenován členem bankovní rady a viceguvernérem Státní banky československé, kde řídil přípravu na rozdělení Československa, měnovou odluku obou zemí a zavedení koruny české. Se zaváděním národních měn pak o něco později jako expert Mezinárodního měnového fondu radil v několika postsovětských republikách.

Od roku 1999 po odchodu z ČNB, kterou mimochodem přeorientoval na politiku cílování inflace, pracoval pro Erste, respektive Českou spořitelnu, v letech 2011–2015 byl jejím generálním ředitelem. Je členem správní rady svojí alma mater a správní rady obecně prospěšné společnosti Smetanova Litomyšl, od roku 2020 také místopředsedá Radě České televize.

Zdeněk TůmaZdroj: ČSOB

Zdeněk Tůma

(* 1960) Absolvent Vysoké školy ekonomické byl v osmdesátých letech zaměstnán v Prognostickém ústavu Československé akademie věd. V devadesátých vedl katedru makroekonomie Institutu ekonomických studií FSV UK, kde i přednášel, radil ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Dlouhému, dělal hlavního ekonoma v Patria Finance a dva roky působil jako výkonný ředitel Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Na začátku roku 1999 ho prezident Václav Havel jmenoval viceguvernérem České národní banky a na konci roku 2000 jejím guvernérem. Své druhé funkční období nedokončil, rezignoval rok před jeho završením. Později se věnoval politice, kandidoval na pražského primátora, byl partnerem v poradenské firmě KPMG. Je členem správních rad Nadace CERGE-EI a Czech Republic for Finance a členem dozorčí rady Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové.

Miroslav Singer

Zdroj: Generali

Miroslav Singer

(* 1968) Studoval matematické metody v ekonomii na Vysoké škole ekonomické, doktorský titul získal na Pitsburské univerzitě. Pracoval v Akademii věd a CERGE-EI, ale brzy akademickou dráhu vyměnil za kariéru ve finančním holdingu Expandia. Nejprve byl hlavním ekonomem v Expandia Finance, pak ředitelem Investiční společnosti Expandia a nakonec ředitelem matky společnosti Expandia Holding. Od roku 2001 pracoval pro PricewaterhouseCoopers ČR až do roku 2005, kdy se stal členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky. Od 1. července 2010 byl jmenován guvernérem a ve funkci vydržel celé šestileté období. Za jeho řízení začala Česká národní banka s kontroverzními měnovými intervencemi: zavázala se, že udrží korunu v určitém kurzu k euru a nakupovala eura jak o život. Jedním z cílů této politiky bylo nastartovat inflaci, jakkoli se to při jejích dnešních hodnotách může zdát zvláštní. Měnové intervence skončily až za Singerova nástupce Jiřího Rusnoka.

Po odchodu z ČNB zakotvil Miroslav Singer jako hlavní ekonom u Generali a člen dozorčí rady Monety, předseda dozorčí rady v Generali České pojišťovně.

Jiří RusnokZdroj: ČNB

Jiří Rusnok

(* 1960) Druhý guvernér centrální banky, který si vyzkoušel, jaké to je být předsedou úřednické vlády. Zatímco Josef Tošovský si ale do Strakovky odskočil během guvernérování, Josefa Středulu nejprve Miloš Zeman jmenoval v roce 2013 předsedou tzv. úřednické vlády (která nedostala důvěru Sněmovny) a až o tři roky později guvernérem ČNB.

Zajímavost :  Znárodnění ČEZ teď krizi nevyřeší. Stát by ale mohl i privatizovat

Jiří Rusnok vystudoval jako dosud všichni šéfové ČNB Vysokou školu ekonomickou, za socialismu pracoval ve Státní plánovací komisi, později byl ministerským úředníkem a většinu devadesátých let profesionálním odborářem. Ve vládě ale Rusnok nezačínal hned jako premiér, vyzkoušel si to už dřív, nejprv byl ministerským náměstkem, pak ministrem financí v poslední Zemanově vládě a ministrem průmyslu a obchodu pod Špidlou. Z politiky odešel dělat předsedu představenstva penzijního fondu ING a byl šéfem Asociace penzijních fondů ČR, dokud ho Miloš Zeman nejmenoval guvernérem.

Šestileté funkční období Jiřího Rusnoka končí letos posledního června. Nahradí ho Aleš Michl.

Aleš Michl

Zdroj: ČNB/Tomáš Nosil

Aleš Michl

(* 1977) Vystudoval samozřejmě Vysokou školu ekonomickou. Pracoval jako analytik a incestiční stratég v Raiffeisenbank, byl ekonomickým poradcem Andreje Babiše, spoluzaložil algoritmický investiční fond. Od roku 2018 je členem bankovní rady a 1. července se ujme funkce jejího guvernéra, do které ho na jaře jmenoval prezident Miloš Zeman.

Jméno mezi ekonomy si Michl začal dělat jako publicista a později i autor knih. Od jeho předchůdců ho nejspíš odliší otevřenost a méně konzervativní styl komunikace. Nový způsob, jak mluvit s lidmi, by podle něj měla najít celá instituce. Ovšem je otázka, nakolik se Michlovi podaří své sklony k exhibici utlumit na úroveň, jaká sluší důstojné a z povahy věci konzervativní instituci, jakou je centrální banka.

Kdo je nový guvernér České národní banky a jak se v průběhu let měnil jeho pohled na ekonomiku a svět, skvěle dokumentuje série pravidelných novoročních rozhovorů s Ondřejem Tůmou, které vznikaly pro Peníze.cz a Finmag.cz. Tady je poslední díl s rozcestníkem k dílům starším: Místo Netflixu se radši naučte investovat, radí Michl

Hypotéky za 6 %

Celková situace je momentálně nepředvídatelná. Ruská invaze na Ukrajinu výrazně zvýšila nejistotu na trzích, což dál tlačí na inflaci: drahá je ropa, plyn nebo třeba pšenice. Jistotou je jenom vysoká inflace, která má v příštích měsících vystoupat na vrchol a pak snad začít postupně padat.

Centrální banky zvyšují úroky, když chtějí ekonomiku přibrzdit. Vyšší úroky totiž znamenají dražší úvěry a výhodnější spoření. Tato kombinace má snížit ochotu lidí a firem utrácet. A když klesne poptávka, mají klesat i ceny. Na druhou stranu s vysokými cenami komodit na světových trzích toho ČNB moc nenadělá.

Růst ceny peněz už je vidět nějakou dobu na hypotečním trhu. Zatímco před rokem banky hypotéky běžně nabízely s úrokem kolem 2,5 %, teď už je průměrný úrok blízko 6 % a bude dál růst.

Úroky už banky zvedly i u spoření. Několik jich teď nabízí na spořicím účtu úrok začínající čtyřkou. Raiffiesenbank dává 4,5 % na vklad do 250 tisíc korun, pokud máte v bance i běžný účet a uděláte kartami od RB alespoň tři transakce za měsíc. Banka Creditas nabízí 4,1 % na vklady do 350 tisíc korun bez dalších podmínek.

Úroky rostou i jinde

Úroky v reakci na zdražování zvyšují i jiné centrální banky. Polská centrální banka před dvěma týdny zvýšila základní úrokovou sazbu na 6 %, Polsko má podobně vysokou inflaci jako Česko.

Od uvolněné měnové politiky postupně odchází také americký Fed, který před týdnem zvýšil cílové pásmo základní úrokové sazby o 0,75 procentního bodu na 1,50 až 1,75 %. Jednalo se o nejrazantnější zvýšení úrokových sazeb od roku 1994. Inflace je v USA nejvyšší za posledních 40 let (8,6 % v květnu). Šéf Fedu Jerome Powell navíc upozornil, že na příštím zasedání koncem července očekává další zvýšení o půl až tři čtvrtě procentního bodu a do konce roku má být základní úroková sazba v pásmu 3,25 až 3,5 %.

Zajímavost :  Hackeři okradli americkou kryptoměnovou společnost Harmony o sto milionů dolarů

„Fed je ve velice složité pozici. V novodobé historii se totiž jedná o první cyklus zvyšování úrokových sazeb, v jehož rámci americká ekonomika zpomaluje. Navíc americkou ekonomiku trápí obrovský dluh, který je na absolutním historickém maximu. Poměr vládního dluhu k HDP činí 125 % a v absolutním vyjádření dosahuje americký vládní dluh 30 bilionů dolarů,“ říká Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management.

„Jednoduchou matematikou pak zjistíme, že zvýšení úrokových sazeb o jeden jediný procentní bod přibližně znamená zvýšení ročních úrokových plateb z amerického vládního dluhu o 300 miliard dolarů! To samozřejmě za předpokladu paralelního posunu americké výnosové křivky. Jsem proto toho názoru, že vzhledem k bezprecedentní úrovni amerického dluhu, vládního i soukromého, nebude mít Fed v žádném případě prostor zvýšit základní úrokové sazby výrazně nad 4 %,“ dodává Stupavský.

V půlce června poprvé za 15 let úroky zvýšila také švýcarská centrální banka. V porovnání s Českem jde ovšem pořád o jiný svět – hlavní úrokovou sazbu zvedla na minus 0,25 % z dosavadních minus 0,75 %. Signál je ale jasný, proti rostoucí inflaci bude švýcarská centrální banka aktivní a vedle rostoucích úroků nevylučuje ani měnové intervence. Meziroční míra inflace ve Švýcarsku v květnu vyrostla na 2,9 %, nejvýš za téměř 14 let.

Od července by pak úroky měla začít zvyšovat i Evropská centrální banka (ECB), která sazby nastavuje pro celou eurozónu a základní úrok stále drží na nule. Inflace v eurozóně naposledy v květnu vystoupala na 8,1 %, ale ECB musí řešit sazby pro země s rozdílnými podmínkami: například v Estonsku je inflace 20,1 %, v Řecku 10,5 %, v Německu 8,7 % nebo ve Francii 5,8 %. ECB má těžkou pozici i s ohledem na vysoké zadlužení některých převážně jihoevropských zemí. Když nedávno oznámila plán na utažení měnové politiky včetně růstu úroků, trh ihned reagoval.

„ECB by sice s ohledem na velmi vysokou inflaci ráda svoji politiku utáhla a nechala euro posílit, ale první takový pokus trh potrestal výprodejem italského vládního dluhopisu, takže ECB musela přispěchat s ujištěním, že italské kreditní marže nenechá roztáhnout. To však v praxi znamená, že ECB bude muset do své bilance kupovat více a více italských dluhopisů, což (pokud tuto politiku nebude nějak jinak sterilizovat) může znamenat další uvolnění měnových podmínek a fakticky i tlak na oslabení eura,“ říká Jan Čermák, analytik ČSOB.

Jiří Hovorka

Autor článku Jiří Hovorka

O osobních financích píše od roku 2009. Začínal v Měšci, pak se stejným tématům věnoval v Aktuálně.cz, po sloučení s vydavatelstvím Economia se jeho texty objevovaly i v Hospodářských novinách. Dlouhodobě se věnuje důchodům,… Další články autora.

Sdílejte článek, než ho smažem

Vytisknout

Celý článek zde |