Ústavní soud odmítl stížnost pražského dopravního podniku ve známém případu s Rittigem

Ústavní soud odmítl stížnost Dopravního podniku hlavního města Prahy ve známém případu, který se týká několika zakázek městského přepravce. Vrchní soud v Praze v září zprostil obžaloby bývalého ředitele městského přepravce Martina Dvořáka, lobbistu Ivo Rittiga a dalších ostatních 10 obžalovaných. Jde mimo jiné o známou kauzu provizí do Karibiku. Obžaloba tvrdila, že 17 haléřů z každé jízdenky, vyrobené pro pražský dopravní podni, končilo přes offshorovou společnost právě u Rittiga a Dvořáka. Vrchní státní zastupitelství v Praze, jehož žalobce Adam Borgula kauzu léta dozoroval, bylo vedlejším účastníkem stížnosti.

O ústavní stížnosti pražského dopravního podniku rozhodoval senát vedený Tomášem Lichovníkem, v němž jako soudce zpravodaj zasedl Jaromír Jirsa a doplnil je Vladimír Sládeček.

Ústavní stížnost za pražského přepravce podal advokát Petr Prchal. 20. prosince tento senát stížnost odmítl, jak vyplývá z rozhodnutí, které má Ekonomický deník k dispozici.

Někdejší generální ředitel pražského Dopravního podniku Martin Dvořák měl podle textu obžaloby, sepsané Adamem Borgulou, obejít zákon o veřejných zakázkách, když v roce 2008 přidělil zakázku na výrobu jízdenek firmě Neograph. Papírna, patřící bývalým důstojníků komunistické Státní bezpečnosti, posílala 17 haléřů z každé vyrobené jízdenky karibské společnosti Cokeville Assets. Případ otevřel Nadační fond proti korupci.

Vedení Dopravního podniku od začátku tvrdí, že šlo o provizi za zprostředkování zakázky a vinu odmítali. Trumfem obžaloby měl být spolupracující obviněný Jaroslav Kubiska (mimochodem sponzor hnutí Přísaha), toho ale soud označil za nevěrohodného.

Advokát: Nesoudil zákonný soudce

Advokát Petr Prchal ve stížnosti namítl, že odvolací senát Vrchního soudu v Praze zasedal v nesprávném složení. Čímž mělo být porušeno právo na zákonného soudce, vycházející ze Základní listiny lidských práv a svobod.

Právní zástupce dopravního podniku namítl, že v rozvrhu práce u odvolacího senátu 4 To jsou uvedena jména čtyř soudců, ale v případě kauzy městského přepravce rozhodovali jen dva soudci, pověření řízením tohoto senátu, a byli doplněni členem senátu 3 To.

„Podle stěžovatele právě toto určení neodpovídá požadavku na rozhodování nezávislého a nestranného soudu. Rozvrh práce neobsahuje žádné pravidlo eliminující libovůli předsedy zastupujícího senátu v určení zastupujícího soudce, například způsobem, jak je zastupování upraveno pro civilní úsek. Stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu z 31. srpna 2021, který vyžaduje jisté kvalitativní požadavky k vyloučení ústavně nesouladné diskrece ohledně výběru rozhodujících soudců. Podle stěžovatele rozvrh práce nesplňoval požadavky dané citovaným nálezem, jiné obsazení senátu by mohlo vyústit v odlišné právní závěry s bezprostředním dopadem na jeho práva jako poškozeného v trestním řízení,“ shrnul ústavní stížnost senát Tomáše Lichovníka.

„Předmětný rozvrh práce upravuje, že pro zastupování chybějících členů senátu 4 To je příslušný senát 3 To s tím, že ´v případě nemoci nebo jiné překážky v práci člena senátu jej zastupuje ten soudce ze senátu zastupujícího uvedeného na prvním místě zastoupení, kterého určí předseda tohoto senátu´,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu.

„Pokud žádný z těchto soudců zastupování vykonávat nemůže, určí zástup předseda zastupujícího senátu uvedený na druhém místě ze soudců tohoto senátu “. Odvolací soud rozhodoval ve veřejném zasedání konaném ve dnech 31. srpna a 1. září 2021; předseda senátu v úvodu veřejného zasedání vyslovil důvody nepřítomnosti členů senátu 4 To a nahrazení soudcem ze senátu 3 To, současně je v protokolu z veřejného zasedání konstatována nepřítomnost zmocněnce
stěžovatele. U veřejného zasedání druhého dne již zmocněnec přítomen byl, ani z ústavní
stížnosti ani z napadeného usnesení však není patrné, že by stěžovatel (jeho zmocněnec)
se složením rozhodujícího senátu vyslovil nesouhlas, případně se obrátil na vedení soudu,“ zkonstatoval senát Tomáše Lichovníka

Podle stěžovatele byla jeho základní práva porušena nesouladem rozvrhu práce s požadavky nálezu sp. zn. IV. ÚS 3011/20, který byl veřejně vyhlášen dne 7. září 2021, tedy týden po rozhodnutí odvolacího soudu, a tedy i po vytvoření rozvrhu práce platného od 1. září 2021.

„Do budoucna lze očekávat, že rozvrhy práce budou obsahovat pravidla, zohledňující uvedený nález, nelze je však očekávat u rozvrhů tomuto nálezu předcházející. V projednávané Věci přitom nešlo o nečekanou změnu v obsazení soudu a vyřazení z rozhodování soudce bez zákonného důvodu a v rozporu s rozvrhem práce jako v judikované věci, ale o důsledek rozvrhem práce předpokládaných okolností (dlouhodobé pracovní neschopnosti, jiná překážka). Na projednávanou věc proto nelze citovaný nález ani jeho závěry aplikovat, Ústavní soud konstatuje, že v projednávaném případě splňovala pravidla ustavení/zastupování soudců odvolacího soudu požadavky kladené čl. 38 odst. Listiny,“ usnesl se rovněž senát Ústavního soudu.

Pro posouzení ústavní stížnosti je dle soudu rovněž podstatná skutečnost, že odvolání stěžovatele
bylo zamítnuto, neboť bylo podáno osobou neoprávněno. Stěžovatel podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku Městského soudu v Praze, přičemž poškozenému přísluší podat odvolání výhradně do výroku o náhradě škody, o kterém bylo v projednávané věci rozhodnuto podle paragrafu 229 odst. 3 trestního řádu, tedy odkazem poškozených s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.

„Podal-li stěžovatel odvolání nad rámec svých zákonných možností, nelze očekávat, že by jiné složení senátu mohlo jeho opravný prostředek posoudit pro něj příznivěji. Za dané situace Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že jej stížnostní soud zkrátil v právu,“ lze se dále dočíst v rozhodnutí Ústavního soudu.

Zajímavost :  Přírodní katastrofy letos stály víc než pět a půl bilionu korun. Téměř o čtvrtinu více než loni

S ohledem na uvedené okolnosti Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti, aniž by vyzýval k odstranění vad podání, spočívajících v absenci plné moci advokáta, z jehož datové schránky byla ústavní stížnost doručena.

„Podle zákona o Ústavním soudu bez přítomnosti účastníků proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný,“ skončil svůj nález Ústavní soud.

Kauza Dopravního podniku ve zkratce

Státní zástupce Adam Borgula zažaloval tři kontrakty pražského Dopravního podniku. Asi nejznámějším z nich je výroba jízdenek papírnou Neograph ze Štětí, kterou ovládali bývalí příslušníci komunistické Státní bezpečnosti. Z Neographu pak měly podle obžaloby putovat provize k lobbistovi Ivo Rittigovi skrze karibskou firmu Cokeville Assets, kterou ovládal další bývalý příslušník Státní bezpečnosti Peter Kmeť (propuštěný z vězení, kde si odpykával trest za podíl na tunelování výrobce biopaliv Oleo Chemical – pozn. red.).

Pro Dvořáka Borgula žádal šestiletý nepodmíněný trest, pětiletý zákaz činnosti ve vedení firem a dvoumilionový peněžitý trest. Rittigovi za údajné praní špinavých peněz navrhoval čtyři roky za mřížemi a čtyřmilionový trest.

Další dva kontrakty se týkají zajištění prodeje jízdenek firmou Cross Point a elektronických jízdních dokladů od firmy Crowsnest.

Bývalý generální ředitel Pražského dopravního podniku Martin Dvořák, vysocí manažeři Tomáš Petana, Ivo Štika, právníci Aleš Rozehnal, David Michal, Karolína Babáková, Marek Stubley, lobbista Ivo Rittig, jeho firemní administrátor Peter Kmeť, Pavel Švarc, Jan Janků, Jan Valtr, Petr Michal, Jana Šádková, Jaroslav Kubiska, matka Martina Dvořáka Marie Nováková a Ferdinand Überall, byli zproštěni obžaloby za „tunelování“ pražského Dopravního podniku předloni 17. května. Dozorující žalobce Adam Borgula z Vrchního státního zastupitelství v Praze se na místě proti osvobozujícímu rozsudku odvolal.

Odvolací senát pak předloni v létě nalézací rozsudek zrušil v části, která se týká Neographu. Podle jeho předsedy Luboše Vlasáka městský soud neprovedl veškeré dostupné důkazy.

„Nalézací soud se některými věcmi řádně nezabýval,“ konstatoval Vlasák. Podle něj je podstatou této části  to, zda k výběrovému řízení na tisk jízdenek došlo v souladu se zákonem a jestli Dopravní podnik dostával předražené jízdenky.

Ve zbytku zprošťující verdikt městského soudu Vlasákův senát naopak potvrdil, že k trestné činnosti podle něj nedošlo. Upozornil mimochodem na to, že projekt elektronických jízdenek, kterých se část obžaloby týkala, funguje v dopravním podniku dodnes. „Služba je v podstatě úspěšná,“ uvedl Vlasák.

Městský soud pak ale znovu zprostil viny všechny obžalované na konci předloňského listopadu. Verdikt nebyl pravomocný, státní zástupce Adam Borgula se proti němu na místě opět odvolal. Text odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, Městského soudu v Praze, je možné nalézt zde.

Před vrchním soudem pak Borgula opět neuspěl.

Pojďme si shrnout, k čemu nalézací soud došel před rozhodnutím Vrchního soudu v Praze. Městský soud žalobce Adama Borgulu vůbec nešetřil.

Domněnky žalobce

Žalobce Borgula k sedmnáctihaléřovým provizím do Karibiku v obžalobě například tvrdil následující: „Jednotlivé útoky pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti byly zadokumentovány zejména výpovědí spolupracujícího obviněného Ing. Kubisky, na tuto výpověď navazujícími výpověďmi zaměstnanců spol. Peskim s. r. o., listinnými důkazy a nosiči elektronických dat vydanými Ing. Kubiskou a zajištěnými švýcarskými orgány činnými v trestním řízení. Z těchto důkazů státní zástupce dopěl k závěru, že pokyny k jednotlivým transakcím udělovali jednak advokáti AK Šachta & Partners v. o. s. Mgr. Michal, Mgr. Babáková a Mgr. Stubley, přičemž Mgr. Stubley a Mgr. Michal se podíleli i na přípravě smluvní dokumentace DPP, což je patrno především z výše uvedené emailové komunikace a z výpovědí zaměstnanců DPP (Mgr. Hanuš). Mgr. Babáková a Mgr. Michal pak jako původní jednatelé spol. Peskim s. r. o. dávali pokyny i zaměstnancům této společnosti, a to i v době, kdy již nebyli ve funkcích jednatelů.“

Soud ale došel k diametrálně odlišnému závěru. Zkonstatoval, že Borgula pracoval s domněnkami.

„Tvrzení státního zástupce však není opřeno o relevantní důkazy. Dohoda uvedených osob nebyla žádným způsobem prokázána a neplyne ani z provedených prostorových odposlechů. Pokud je pak v odůvodnění obžaloby nelogicky uvedeno: ´Z obsahu a kontextu předmětných zvukových záznamů je dáno podezření, že obv. Rittig se nezabýval předraženými dodávkami jen v době počínaje prosincem 2011. Z toho se tedy podává, že se obv. Rittig podílel na organizování předražených dodávek jízdních dokladů pro DPP a převod takto získaných prostředků spol. Cokeville Assets Inc.´; pak je zcela evidentní, že státní zástupce činí závěry ze svých domněnek, nikoliv na podkladě důkazů,“ oznámil soud.

Svědek neměl informace, přesto mluvil

Soud taktéž rozcupoval vystoupení jednoho ze dvou klíčových korunních svědků, spolupracujícího obviněného Jaroslava Kubisky. Toho platil Nadační fond proti korupci, jak vyplynulo najevo v jiné kauze – Oleo Chemical. Kubiska dnes provozuje čerpací stanici v Kamenici nad Lipou a přispěl 200 tisíci korun politickému hnutí Přísaha bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je jaroslav-kubiska.jpg.
Jaroslav Kubiska. Foto: Jaroslav Kubiska

„Je zřejmé, že obžaloba svoje úvahy čerpala výhradně z vyjádření obžalovaného Ing. Jaroslava Kubisky, který svou aktivitou získal statut spolupracujícího obviněného. Jedná se přitom o obviněného, který shodným způsobem již vystupoval v jiné trestní věci (Oleo Chemical), v níž jako spoluobžalovaný vystupoval i Ivo Rittig a oba dva byli obžaloby pravomocně zproštěni. Obžalovaný Jaroslav Kubiska přitom neměl žádné informace o aktivitách Ivo Rittiga, jeho vztahu s AK Šachta & Partners a společnostech, které podrobně popisuje. Na podkladě důkazů provedených u hlavního líčení nelze dospět k odůvodněnému závěru, že by obžalovaný Ivo Rittig jednáním uvedeným v obžalobě naplnil znaky základní skutkové podstaty žalovaného trestného činu, natož znaky skutkové podstaty kvalifikované vyjádřené právní kvalifikací § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku.“

Zajímavost :  Úhrn peněžních a nepeněžních příjmů domácností proti předchozímu čtvrtletí reálně klesl...

Případ točící se kolem pražských jízdenek byl z velké části na Kubiskově výpovědi. Nalézací soud ale odposlechy z jiné kauzy nepřipustil a Kubisku označil za nedůvěryhodného. To vše se lze dočíst v rozsudku pražského Městského soudu, čítajícím 297 stránek, který soud vydal na sklonku předloňského roku.

Žádné upotřebitelné důkazy

Podle obžaloby se měli právníci David Michal, Karolína Babáková, a další obžalovaní – Petr Michal a Jan Valtr, dopustit zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti v souvislosti s obchodním vztahem Dopravního podniku (DPP) a společností Neograph.

„Dle výroku obžaloby tito obžalovaní společně s Ivo Rittigem, Ing. Janem Janků, Ing. Jaroslavem Kubiskou, Mgr. Markem Stubley měli vědět, „že předmětné finanční prostředky pocházejí z plnění poskytnutého společnosti Neograph od společnosti Dopravní podnik hl. m. Prahy akciová společnost za předražené ceny dohodnuté mezi Ing. Janem Janků, JUDr. Peterem Kmeťem a Ing. Martinem Dvořákem, Ing. Ivo Štikou mimo zadávací řízení, ačkoli pro aplikaci výjimky ze zákona o veřejných zakázkách nebyly splněny podmínky, a že smlouva mezi společností Neograph, a Cokeville Assets Inc. ze dne 10. 8. 2007 a smlouva mezi Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittigem ze dne 1. 8. 2006 sloužily k zastření pravého účelu převodu předmětných finančních prostředků spočívajícího v osobním obohacení nejméně společnosti Cokeville Assets Inc. a Ivo Rittiga,“ připomněl soud další z tvrzení žalobce Adama Borguly.

„Uvedená tvrzení obžaloby nebyla ani v doplněném dokazování po prvotním částečném zrušení rozsudku podložena žádnými upotřebitelnými důkazy. Základním předpokladem, kterým obžaloba odůvodňuje svůj závěr o spáchání trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti uvedenými osobami, je skutečnost, že uzavření obchodních vztahů mezi DPP a společností Neograph bylo trestným činem, kterým byl DPP následnými platbami z těchto obchodních vztahů poškozen v tom smyslu, že úhrady poskytnuté společnosti Neograph byly důsledkem nehospodárného nakládání zástupců DPP s majetkem DPP.“ zkonstatoval soud.

A doplnil: „Toto tvrzení obžaloby nebylo prokázáno, neboť dokazováním bylo potvrzeno, že poskytnutá plnění ze strany prospěch Neographu nebyla předražená a měla reálný podklad ve formě uskutečněných zdanitelných plnění. Stejně tak bylo prokázáno, že provize vyplácená společností Neograph společnosti Cokeville Assets byla oprávněná a nebyla nepřiměřená. Za tohoto stavu tedy není možno hovořit na straně společností Neograph či Cokeville Assets o výnosech z trestné činnosti. Další nakládání s takto získanými finančními prostředky, proto nemůže zakládat podezření ze snahy zastřít původ těchto finančních prostředků a tedy jejich legalizaci,“ rozcupoval další z modelů obžaloby soud.

Sitta, další nevěrohodný svědek

Soud zpochybnil i věrohodnost druhého korunního svědka – Vladimíra Sitty mladšího ze společnosti Neograph.

Sittův otec Vladimír byl spolu s dalším majitelem Neographu příslušníkem komunistické Státní bezpečnosti. A příslušníky komunistické tajné policie byli i lidé z jiných firem i Dopravního podniku, uzavírání kontraktů mezi nimi tudíž nelze označit za náhodné.

„Výpověď svědka Ing. Vladimíra Sitty soud, vzhledem k rozporům mezi výpovědí a
ostatními důkazy a současně i vzhledem k tomu, jak soud vnímal výpověď tohoto svědka před soudem z hlediska zásady ústnosti a bezprostřednosti, nehodnotí jako věrohodnou. Svědek vypovídal před soudem dvakrát, přičemž podruhé byl výslech zaměřen z pokynu odvolacího soudu zejména na cenotvorbu jízdenky a období vyjednávání před uzavřením kontraktů s DPP a se STC. Z obou výslechů je zřejmé, že svědek v rozporu s ostatními důkazy umenšuje svou roli při sjednávání obchodního vztahu mezi Neographem a DPP a Neographem a STC (Státní tiskárnou cenin – pozn. red.), jak ve vztahu k technologii (koncepci/struktuře) plánovaného jízdního dokladu, tak ve vztahu ke stanovení jeho ceny. V rámci hodnocení svědecké výpovědi Ing. Vladimíra Sitty soud již v původním rozsudku poukázal na to, že svědek uvedl, že nevěděl, proč byla stanovena cena 37 haléřů  (za jeden kus – pozn. red.) a obchodních jednání o stanovení ceny, byť byl obchodní ředitel společnosti Neograph, se údajně neúčastnil,“ popsal děj soud.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je sitta-nfpk-e1617356073123.jpg.
Vladimír Sitta ml. velmi úzce spolupracoval s Nadačním fondem proti korupci. Foto: Nadační fond proti korupci

A na svou otázku soud našel vzápětí odpověď: „Z emailu ze dne 19. 6. 2007 v 9:57:40 mezi svědkem a Petrem Mikšem však plyne, že strukturu ceny plánovaného cestovního dokladu zjišťoval u STC. Že svědek Ing. Sitta věděl o provizích daleko dříve, než tvrdil u hlavního líčení při svém prvním výslechu, svědčí mimo jiné email ze dne 14. 4. 2008 v 2:41, ve kterém spočítal „rentabilitu zakázky“ poměrem cena Neograph / cena Lobby. Pokud svědek Ing. Sitta tvrdil u hlavního líčení, že smlouva na vyplácení provize se v Neographu objevila až někdy v polovině roku 2009, tedy rok a půl po podpisu smlouvy s DPP, lze poukázat na skutečnost, že nejpozději v dubnu 2008, kdy 14. 4. 2008 v emailu svým kolegům z představenstva JUDr. Sittovi a Ing. Janků sděluje, že ´spočítal rentabilitu zakázky´, a ve kterém vyčíslil ´zisk Neograph a zisk Lobby´,“ argumentuje v písemném odůvodnění rozsudku soud.

Zajímavost :  Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan vyzval obyvatele země, aby veškeré...

K provizní smlouvě mezi Neographem a Cokeville Assets pak soud uvedl: „Je nade vší pochybnost zřejmé, že svědek (Sitta – pozn. red.) při prvním výslechu nemluvil před soudem pravdu o tom, že se o provizní smlouvě dozvěděl s odstupem jednoho a půl roku po jejím uzavření a až s tímto odstupem se s jejím obsahem seznámil.“

Jako nevěrohodnou soud hodnotil také výpověď Sitty ohledně vývoje jeho spolupráce
s policií a vysvětlení časového odstupu od zjištění „nekalostí“ s provizní smlouvou a oznámením policii. „Je s podivem, že svědek neinformoval DPP a příslušné orgány Policie ČR již v dubnu 2008 a učinil tak až tři roky po zahájení dodávek. První průkazný záznam o kontaktu Ing. Sitty s policií pochází z 23. 11. 2011.15 Rentabilitu zakázky si svědek Ing. Sitta mohl přibližně spočítat již v květnu 2007, kdy svědek poptával od STC důvěrnou kalkulaci ceny dodávek pro DPP a prokazatelně ji znal v dubnu 2008, jak plyne z výše uvedených emailových zpráv,“ uvedl soud.

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je soud-dpp-e-mail-sitta-foto-jan-hrbacek.jpg.
Kopie E-mailu Vladimíra Sitty, který jej usvědčuje z toho, že byl velmi dobře informován, jak kontrakt s Dopravním podnikem probíhá. Foto: Jan Hrbáček

Při opakovaném (druhém) výslechu svědka se soud konkrétně zaměřil na obsah e-mailu „DP – rentabilita zakázky“ od Vladimíra Sitty ze dne 15. dubna 2008, 1,41 p.m. který je adresován otci Vladimíru Sittovi a současně Janu Janků (spoluvlastníkům Neographu – pozn. red.). K výslovným
dotazům na slovo ´Lobby´ z tohoto emailu a odpovídajícím položkám svědek uvedl, že: ´Lobby´ je ´asi nějaká skupina nějakých lidí, lobbistů. Nevím, co měli udělat. Znovu říkám, z toho e-mailu já nedokážu se vyjádřit k tomu kontextu, proč jsem to takto spočítal, proč v této struktuře, na základě jakého požadavku, na základě jakých dat, proč. Zeptejte se příjemců té informace. Možná, že jsem jen administrátor.´,“ stojí dále v odůvodnění rozsudku. Tuto část Sittovy výpovědi soud vyhodnotil jako zamlčení okolnosti podstatného významu pro rozhodnutí soudu. „Pokud svědek je autorem textu a kalkulací v obsahové části emailu, je absurdní, že s vysvětlením obsahu a kontextu odkazuje na příjemce předmětného emailu,“ odtušil senát městského soudu, vedený předsedou Petrem Hovorkou.

Svědci hrají vlastní hru, ovlivněnou jejich zájmy

Soud však šel ve své analýze děje ještě dále. „Z výpovědí Ing. Sitty a JUDr. Sitty je evidentní, že oba svědci se snaží distancovat od předkontraktačního a kontraktačního procesu v zakázce na dodávku jízdenek včetně svého podílu na technologii a cenotvorbě. Z exaktních důkazů, kterými jsou zejména zajištěné emaily Ing. Sitty z období roku 2007 a 2008, však plyne, že role obou svědků byla významná, v případě Ing. Sitty až dominující, o čemž kromě uvedené emailové komunikace svědčí i to, že byl uveden jako kontaktní osoba nejen v rámcové smlouvě o dílo mezi Neograph a DPP, ale rovněž ve zprostředkovatelské/provizní smlouvě mezi Neograph a Cokeville Assets. Oba svědci v kontraktačním procesu aktivně jednali, o jednotlivých krocích včetně uzavření zprostředkovatelské/provizní smlouvy byli zpraveni a nejpozději v dubnu roku 2008
prokazatelně znali přesnou rentabilitu zakázky včetně konkrétní ziskovosti. Proti
zprostředkovatelské/provizní smlouvě však veřejně vystoupili až v roce 2011. K tomu přistupují i další zjištěné okolnosti, a to ´znalecká´ činnost Ing. Sitty ve vztahu k padělání jízdenek a aktivity JUDr. Sitty s firmou Nanograph. Z výše uvedeného plyne, že výpovědi obou těchto svědků nemohl nalézací soud vzít za pramen skutkových zjištění, neboť je vysoce pravděpodobné, že oba svědci hráli v rozhodné době a hrají doposud svojí vlastní hru a jejich poměr k věci i k osobám některých obžalovaných je deformován jejich vlastními zájmy,“ uzavřel svůj pohled validitu svědků – otce a syna Sittových –  pražský Městský soud.

Je nutné připomenout, že to byl právě Vladimír Sitta junior, kdo kauzu údajné korupce a praní peněz v Pražském Dopravním podniku otevřel.

Jan Hrbáček

Celý článek zde